Zápisky z archeologické praxe II.

Dneska jsem se definitivně smířila s onou kohouty nesnášející slečnou. Došlo mi, že na každém výzkumu musí být nějaká slečna s velkým S. Díky ní přijedu plná veselých historek. Například: plení rostlin z povrchu sondy doprovázené vzdechy O, Matko, to nejde, jak to děláš? Když jsem jí donesla motyčku, čili po archeologicku škrabku, netušila jsem, že bude dělat díry do země a vytvoří jakési myší nory. Nebo když nepozná špachtli a bude po mně chtít půjčit „takové to tamto“. Nebo když bude říkat, že moc pracuju a že „horlivost je horší než fašismus“. Nebo když mají všichni plné ruce věcí a ona nese jenom rýč a směje se, že vám padají podprdelníky z rukou, ve kterých máte ještě šest sít. Nebo když tvrdí, že nechápe, jak funguje vodováha. Nebo…
8.8.
Dnes jsem zjistila další šokující věc. Jsem tu ze všech lidí (vvčetně kluků a učitele) nejvyšší. Pozitivní je, že už znám asi všechny zdroje své podivnosti: a) mluvím divně, b) nekouřím, c) po panáku vodky se zakuckám, d) jsem moc vysoká, e) nevypiju denně 2l Pepsi nebo CocaColy.
Den se rozplynul ve věčné nudě. Holky se k ničemu neměly a já zas neměla odvahu vylézt do toho pařáku venku. Fascinující! Holky fakt zvládly celý den proležet v posteli s tablety, mobily a počítači. Mně z toho hráblo. Zítra ráno prostě jedu do nejbližšího města na výlet, další den se zvuky tří různých počítačových her nepřežiju. Holky nejedou, autobus prý jede moc brzy ráno (v půl deváté). Snad vydrží to „ochlazení“ po vydatném slejváku, který se tudy před hodinou přehnal.
9.8.
Autobus nejel. Podle e-podroznika.pl měl jet, ale realita je taková, že tu databázi dělal někdo padlý na hlavu. V jízdním řádu je jasně napsáno, že jezdí jen pondělí až pátek… no nic. Šla jsem tedy pěšky. Po deseti kilometrech jsem dorazila do Złocienca. Ke vší smůle je tohle město prosto čehokoli zajímavého… tak jsem si dala 10 km zpátky. Ale: ubránila jsem se pobytu v pokoji a poslouchání zvuků počítačových her a křoupání chipsů.
Večer jsem zajela s klukama se koupat na jezírko. Celkově se den tedy vydařil. A těším se na zítra! Bude exkurze na megality!
11.8.
Gótské kamenné kruhy a mohyly se stélami byly nádherné a fascinující. Takové lokality u nás prostě nemáme.
Dnešek je pro mě den krize, nemůžu došlápnout na pravou nohu, neboť jsem si při posledním koupání doslova vrazila včelu do chodidla… asi to byla nějaká divoká potvora, protože ni přes noc noha natekla a bolí to jako… Pak mi bylo celkově podivně, asi se dnes všechno sešlo – včela, únava, slunce. Ale i tak byla ta exkurze vážně super.
Už si nejsem tak jistá s tím smířením se… možná dřív přijdu o rozum.
12.8.
Exkurze dnes pokračovala návštěvou gótských mohyl a lužického pohřebiště na jiné lokalitě. Opět skvělé!
Stav v mé sondě se trošku změnil a 30 čísel pod zemí se nám vyrýsovaly jakési objekty. A protože svou většinou leží mimo sondu, musela jsem začít kopat pěkně od nuly ve vedlejším čtverci. Ale jestli se z toho vyvine nějaký pěkný objekt, bude to zajímavé. Jen nejmenovaná kolegyňka pořád žehrá, že tam „něco má“ a musí kvůli tomu kopat… chudák ještě nepochopila, proč se sonda kope. (Proč ji kurnik posadili vedle mě?)
13.8.
Dnes byl tak krásný východ slunce! Ospalý sluneční kotouč byl přesně dva centimetry nad vrcholky stromů, nebe bylo zlato modré a táhly se po něm dlouhé, skoro průhledné mraky. A netáhly se jen tak – všechny vycházely z jednoho bodu, ze slunce. Jako něžné paprsky, které se rozběhly nad právě probuzenou krajinou.
Střih. O, Matko, proč vstáváme tak brzo. Proč je ráno taková zima. Já chci domů. Pomóc, mravenec!
Oči v sloup a klapky na uši. Tak nádherný je dneska ten východ slunce!
Zmizela mi špachtle! Víte, platí jedna zásada, když si někdo na výzkum přiveze vlastní nářadí, tak si ho nikdo bez dovolení nepůjčuje a pokud si ho půjčí, vrací ho dotyčnému do ruky. Nevím, co je tak těžkého pochopit na tom, že špachtle se jménem Věra není erární. Dostala jsem ji jako dárek při pasování do stavu archeologického v Olomouci. Každý vyděšený prvák ji dostane potom, co vypije na ex velké pivo a projde speciálním obřadem. Je to první osobní nástroj, který si člověk hrdě vozí na výzkumy. Tak se nesmíte divit, že náhlá ztráta špachtle mě velmi rozesmutnila. Přijde o pracky ten, kdo ji v nestřeženém okamzikut uzmul…
O několik hodin později se špachtle našla, zahrabaná dole v dokumentačním kufříku. Kdybych byla bývala nehledala malé sáčky na lístečky s popisem, nebyla bych ji bývala vůbec našla. (Oooo, konečně jsem použila tenhle hrozný kondicionál v reálu. :-D) Nikdo se nepřiznal…
Vznikl plán, že s grupou, která kope ten gótský mohylník pojedeme v sobotu na vodu. Drawa má vody ještě dost, tak snad z toho bude fajna wycieczka.
14.8.
Konečně jsem se prokopala k mému objektu a dala se do jeho odhalování. A konečně též přišla k duhu i spárovačka na kachlíky od táty. Perfektně se hodila na všechny ty záhyby. Uprostřed objektu si nějaké zvíře kdysi vyhloubilo noru. Zatracená potvora! Můj krásný objekt má díru uprostřed!
16.8.
Kajaky byly super! Opravdu levně jsme si půjčili kajaky a vyrazili z Lubieszewa nejprve po jezeře a potom po řece Drawě. Úžasně čistá voda, lekníny, různé vodní trávy, modré lesklé vážky, rybky… jediná vada na kráse byla téměř stojatá voda, protože Drawa se jezery a bývá i dost hluboká, takže jsme se upádlovali skoro k smrti. Nutno si přiznat, že moje kondička je pod bodem mrazu, ruce mě bolí tak, že je ani nezvednu a až se ráno probudím, nebude to lepší. Ale stálo to za to!

5 komentářů: „Zápisky z archeologické praxe II.

  1. Věrko, to se zase dobře četlo. Ta tvoje sousedka, slečna cimprlich je docela zábavná, když se o ní jen čte, ale v reálu bych ji asi přizabila. Noha už je OK? Zasmála jsem se nad tím, že autobus jede moc brzo…. No nakonec nejel vůbec. Já bych se na takovou pouť, kdy nevím, jak bych se dostala zpátky jinak než pěšky nevydala. Ale vlastně nemohu se srovnávat nyní. Za mlada jsem toho našlapala také hodně bez problémů. Těším se na tvé další zážitky a držím palce, aby tě slečna neotrávila.

    To se mi líbí

  2. [1]: Nemám v úmyslu se nechat otrávit! Našla si novou zábavu: kluka. Noha konečně splaskla a vypadá už normálně, takže jsem to asi vstřebala, díky.[2]: Jo, mizející věci jsou pěkně k vzteku. Doufám, že to nebyla úmyslná sabotáž, ale pouze sabotáž z nevědomosti.

    To se mi líbí

  3. A budou fotky gótských mohylníků? Divím se, žes ji ještě nepřizabila. Jak se znám, už bych k ní aspoň očima vysílala smrtící paprsky, tyhle lidi nemůžu vystát. Jsi opravdu trpělivá A z bolavých rukou si nic nedělej, když jsem byla poprvé na vodě, měla jsem kondičku dobrou z pravidelného sportování a stejně jsem myslela, že mi ty ruce upadnou; naše líná těla prostě nejsou zvyklá na to makat i rukama

    To se mi líbí

  4. [4]: Budou! Až se vrátím a roztřídím fotky. Aktuálně funguji na mobilu, což je hodně bláznivé, blog.cz nemá absolutně žádné přizpůsobení se telefonům.Mám teorii, že si nebudu kazit život tím, že budu vést nesmyslné války s lidmi, kteří se patrně nezmění. Tak se tomu jen směju.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s