Z deníku závodníka – jak se před startem (ne)vystresovat

9.1. – poledne
Nechtělo se mi vstávat, ale musela jsem na úřad. Byla jsem objednaná na přepážku „řidičské průkazy a bodový systém“, abych si požádala o řidičák. Ano, auto na sněhu jsem zvládla. Takže ještě zvládnout na sněhu sama sebe.
Výčitky, že přes týden nic pořádného neuvařím a množím tu akorát svůj nepořádek, mi taky nedají spát, a tak jsem udělala hummus, hruškové ovocíčko (tak říkáme smoothie) a taky uvařila pohankové rizoto. Ještě musím udělat nebo upéct něco dobroučkého, abych definitivně odčinila svůj hřích celotýdenní liknavosti.
Od rána mě Facebook krmí odkazy na videa a fotky ze závodu (a já se tím v mezičase bavím). Někteří šťastlivci vychytali lepší časy a jedou za světla a mají to už za sebou a sdílí se světem své nadšení. Jo, všechno vypadá fakt parádně. Modrá obloha, slunce, bílý (umělý) sníh, barevné přiléhavé oblečky, nablýskané lyže, úsměvy, výrazy sousředění, zvednuté ruce v cíli…
Ale tohle je děsivé… skoro celou dobu z toho mám pocit, že ten člověk padá, nebo že ho někdo sejmul.
To jsem neměla vidět…
Namazala jsem si na lyže základní modrý vosk a pečlivě (jako ještě nikdy) ho umělým korkem rozmazala. Do batohu jsem si nabalila pár vosků na teplotu kolem 0, ale asi to přehodnotím, dle zpráv bylo na Bedřichově ráno v šest mínus osm. Takže asi přihodím ještě něco na namrzlý sníh. Jistota je jistota.
Taky jsem si do batohu dala všechno ostatní: žlutý pytel na věci (do kterého si dám vše nepotřebné a pořadatel mi to schová do úschovny žlutých pytlů), startovní číslo, žlutý proužek na ruku, čip na měření času na nohu, jízdenky na svozovou dopravu, poukázky na občerstvení, čelovku, lyžáky, něco suchého na sebe na převelečení… závěrem jsem zjistila, že mám malý batoh.
Nervozita stoupá. Přece tam nepojedu s krosnou, trapák roku už budu i tak, nemusím to ještě podporovat. Tak jsem všechno vyházela a začala znova…
Pořád kontroluju, co je nového na Facebooku. Pořád optimistické zprávy, kdo vyhrál který startovní blok a s kým dělala ČT rozhovor. Pořád přemýšlím, jestli ještě i mi večer budeme mít úžo fotky na Facebooku a fanoušky podél trati. Obchází mě mráz po zádech… vypadá to, že všichni závodnící jsou roboti vzhledu profesionálních sportovců atletické postavy.
A konečně se objevilo něco lidského (převazato z oficiálního FB Jizerské 50):
Vtip účastníka s číslem č. 4716 aneb horský humor: „Co má společného Číňan a závodník Jizerské 50?? ….. Žlutý pytel.“
Díky pane 4716, díky za Váš humor.
Pokračování večír či zítra dle zmrzačenosti a schvácenosti. 🙂

6 komentářů: „Z deníku závodníka – jak se před startem (ne)vystresovat

  1. Petr Ozogán

    No, podle toho videa to byl asi pěkný fofr, … Fandím ti ale, že jsi taky pěkný šílenec, tohle bych se ale docela bál jet, … Jsem zvědav na pokračování, … i když už vím, jak jsi "dojela", …

    To se mi líbí

  2. Jizerskou padesátku jezdil i můj bratranec ještě v 55 letech. je to podle mně masakr. Právě jsem se díky videu zúčastnila. Děs běs. Raději jsem si kdysi zvolila sjezdovky. Ale před pár lety i běžky. leč sněhu v nižších polohách ubývá a tak jsem si jich neužila. těším se na pokračování.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s