Z deníku závodníka – jak nejezdit masové závody

Tak se to dokončení trošku protáhlo, ale zničenost závodníka byla větší, než se dalo předpokládat 😀
Stalo se to nejhorší, co se může smrtelníkovi na běžkách stát.
Byl ten typ sněhu, který je mokrý mimo stopu a ve stopě namrzlý. Takže moje schopnosti namazat lyže nestačí na to, vyrobit takovou kombinaci, aby to jelo. Klouzalo to fakt strašně a od už startu jsem se trápila. Brzy jsem byla poslední (chvíli jsme byli dva a společně se vztekali, jak to nejede). To stoupání k Buku bylo za trest. Není to žádný zásadní kopec, ale s lyžema, které jedou jede krok dopředu a dva zpátky, to byl sysifovský výkon.
Naopak dolů to jelo nezřízenou rychlostí. Což bych si asi užila, ráda jezdím z kopce rychle (pokud to jde a neohrožuju jiné). Ale byla za a) tma, za b) trať ve stavu beztíže, rozježděná, hnusná, od rána neupravovaná, za c) kolem mě pořád nadsmrtelnou rychlostí jezdili sportovní roboti (kteří už měli kolo náskok a předjížděili mě podruhé) a já se jich prostě bála. Volila jsem tedy metodu, že když se blíží šílenec, uhýbám co nejvíce doprava a zpomalím. Dost pitomá metoda při závodu.
Po prvním kole jsem se na to chtěla vykašlat. Nejelo to, čelovka byla mimo (asi měla taky stres), takže jsem nic neviděla, byla jsem naštvaná a vůbec mě to nebavilo. Během druhého kola jsem se uklidnila a řekla si, že se to prostě zlomí a že ten kopec můžu klidně vyjet jako retardovaná, Lukáš Bauer ani Kateřina Neumannová nejsou v dohledu, takže dobrý.
A ve chvíli, kdy jsem svoji hlavu přesvědčila o úžasnosti celé akce, a jela si na pohodu, přišel sjezd na stadion (což je fakt efektní, představte si, že na stadion, kde jsou fanoušci, vjedete super rychlostí a všichni fandí.) Jela jsem při pravé straně (protože přiléhavé oblečky jezdili šusem kolem mě). A najedou zase jeden vyjel, já se lekla a jak byla ta trať neupravená, lyže mi sjela do jednoho z rygolů a v té rychlosti se nedala rychle srovnat. Naplácla jsem se skoro do náruče Horské služby (což bylo jistě také velmi efektní).
Slyšela jsem jenom, jak na mě ti pánové mluví, jeden byl po hlase starší a ten druhý mladší. Nic mě v tu chvíli ani nebolelo, jen mi dunělo v hlavě. Pak mi sundali lyže a začali řešit, jestli mi něco je. Upřímně nebyla jsem schopná slova a když jsem se nadechla, že jim řeknu, že jsem v pohodě a že jedu dál, začala jsem lapat po dechu. To způsobilo v mé hlavě totální paniku a všechen můj rozum odmítal kamkoli jet, ačkoli jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že se jede dál. Pak jsem ten záchvat dušnosti měla asi ještě dvakrát nebo třikrát. A nakonec mě zachvátila palčivá bolest v oblasti kostrče a moje mysl byla už totálně zlomená. Bolelo to fakt tolik, že bych asi nedojela nikam.
A protože jsem pořád moc nekomunikovala (v mysli se odehrával boj o pokračování v závodě), tak mě ti pánové naložili do „vaku na mrtvoli“ na svůj skůtr a odvezli na stanici Horské služby. Neprostestovala jsem, v hlavě jsem měla prázdno.
V tom vaku se člověk nemůže pohnout, ani palcem u nohy. Leží totálně znehybněný, bezmocný, nic nevidí. Je slyšet jen řev motoru a cítit smrad benzínu. A hrozně to s člověkem hází. Můj zadek se málem rozskočil na dvě půlky.
A pak mi došlo, jaká je to tragikomendie. V duchu jsem se strašně smála a říkala jsem si, že to prostě jinak být nemůže. S Horskou služnou ve vaku jsem se ještě nikdy nesvezla! A budu nejslavnější závodník tohoto bloku, neboť nikdo nebyl takový zbabělec, aby tak zoufale uhýbal svým protivníků, až si namlel zadek.
Na stanici mi dali čaj, brufen a povídali jsme si o staré dobré Padesátce, která se jezdila, když byl sníh a pro radost.
Děkuji, pánové, za záchranu, vlídné slovo a poskytnutí azylu.
Večer jsem pak strávila na úrazovém v nemocnici, aby zjistitili, jestli jsem si náhodou něco nezlámala. Ne, nezlámala. Ale stejně je z toho na týden neschopenka, neboť zhmožděná kostrč je peklo a dělá z člověka invalidu. Neohnu se, neoblíknu si boty, ani kalhoty a na záchodě, na tom proklatě tvrdém prkýnku, to je radost!
Sportem ku zdraví, jak se tvrdívá. Já říkám, sportem ku radosti. Takovéhle akce přenechejme přiléhavým kombinézám.

12 komentářů: „Z deníku závodníka – jak nejezdit masové závody

  1. Věrkoooo, bože….hlavně, že jsi celá. Dramaticky jsi popsala svůj zápas se soupeři i se sama sebou a při tom si stále zachováváš humor. "Přiléhavé oblečky…" a konec v "náručí horské služby".Taková závody v takovém počtu lidí jsou docela masakr. To už snad ani nemůže být pro radost. Já si vzpomínám na náhlou změnu počasí a s tím i teplotou sněhu a to je děs. Jeli jsme z Rožnova hřebenovku do VM, jen taková oddychovka. Na lednom paloučku odpočinek na sluníčku, svačinka, klídek. Jenže sluníčko změnilo sníh a už se nám to na lyže jen lepilo. Doslova nánosy. Pak začala fujavice, ostrý vítr a vosk stuhl a nešel vůbec vysunout z tuby. nevím, jaké jsou dneska, tenkrát jen takový vysouvací váleček. Musela jsem ho ořezat nožem, abych se k vosku dostala. A stejně to nešlo moc na mokré lyže natřít. Kdybys slyšela ten můj slovník….Ale nakonec se i to počasí trochu umoudřilo a domů jsme dojeli. A to nás nic nehnalo. Ještě tak v tom závodit.Dovedu si představit, jak při tvém krkolomném závěru cvakali divákům spouště. Měli adrenalinový zážitek. Třeba se někde najdeš na FB? Věrko, odpočívej a uzdravuj se. Jsi stejně dobrá, že jsi se na ten závod dala.

    To se mi líbí

  2. [1]: No, myslím, že jsem moc diváků neměla. Jen ty pány z Horské služby do toho svahu ještě ze stadionu vidět není.Tenhle druhý extrém s čerstvým sněhem jsem taky zažila a je to mnohem horší, protože se s tím nedá nic moc dělat.Vosky jsou asi pořád stejné – tuhé ve válečcích (nevím, jak nejmodernější, já mám vosky staré jako lyže, takže asi 10 let) a klistry v tubě.Díky moc.

    To se mi líbí

  3. Veki, na začátku článku jsem se smála a říkala si, že máš obrovský smysl pro humor, kpř."brzy jsem byla poslední"    ale pak dál už to taková sranda není. Jsi dobrá, že to bereš s humorem, bolest musí být hrozná, naraženiny bolí dost dlouho. Atˇ se brzinko uzdravíš ti přeji a těším se na další reportáže.   

    To se mi líbí

  4. No to je radost… ještěže sis nic nezlomila, i když naražená kostr bolí jistě víc než dost (naštěstí jsem tu čest ještě neměla). Na hromadnou akci tohoto typu by mě nikdo nedostal, takže z mé strany stejně obdiv a přeju brzké uzdravení

    To se mi líbí

  5. [5]: No, já zas měla čest s historkou o tom, jak se taková kostrč rovná (dědeček), tak jsem ráda, že jsem se tomu vyhnula a postačí jen můj elegantní gumový polštářek.[7]: A proto má pochopení a trpělivě mě vozí po doktorech… [4]: Já myslím, že už asi mám podobných kravin dost. Ne kvůli úrazu, ale kvůli všemu tomu okolo… raději se hecnu s partou kámošů, nebo tak.[3]: No, myslím, že z toho bude legendární historka pro mé potomky. Díky všem za podporu.

    To se mi líbí

  6. Z počátku jsem se trošku škodolibě smál,ale to mě brzy přešlo.Takový konec lyžařského dobrodružství bych nepřál nikomu! Přeji ti, aby jsi nepříjemné následky měla rychle za sebou a pak ti v paměti zůstalo jen to dobré a bláznivé   

    To se mi líbí

  7. Moc se ti omlouvám, ale hrozně jsem se pobavila ) Samozřejmě je mi líto tvého úrazu a doufám, že budeš brzy v pořádku. Ale když ty to umíš podat tak, že se člověk opravdu jen a jen usmívá… V životě jsem na běžkách nestála (ačkoliv už pár let zimu co zimu uvažuju o tom si je na jeden den půjčit a zkusit si to), takže pro mě je každý závodník – i hobbíci – svým způsobem odvážný hrdina. A na trikoty a přiléhavé oblečky kašli. Na cyklostezce taky už nepotkávám nikoho v "normálním" oblečení, vždycky vypadám jako největší vagabund, protože když si jen tak jedu na výlet, nepokládám za důležité navlékat si závoďácké oblečení zvící účastníků Tour de France

    To se mi líbí

  8. Veki

    [11]: No, mám pocit, že v poslední době je rekreační pohyb zcvrkl na "vypadat jako profesionální sportovec". Tlak reklamy a prodejců je strašný. A kdo by si chtěl pořád připadat jako lůzr?Ale já si pořád ještě myslím, že radost z pohybuje nepotřebuje nic víc, než trochu zaujetí pro věc.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s