Jarní plány

Rozhodla jsem se bojovat trošku proti pocitu, že moje práce mi víc bere než dává a že nezvládnu dodělat diplomku do prvního termínu. Zjistila jsem totiž, že deprimovaný člověk není moc motivovaný a že si můžu pomoct jedině tím, že se vrátím k věcem, které jsem ze života během honby za povinnostmi vypustila. Že prostě není možné myslet si, že se dá všechno zahodit a vybudovat zbrusu nový skvělý krásný život složený jen z pracovních a studijních povinností. Ačkoli si to jeden z mých nadřízených myslí a neustále mi nepřímo říká, že není možné při mé práci mít ještě nějaké koníčky. Blbec.
Zkrátka můj šílený úprk za tím, abych všechno zvládla skončil tím, že státnice stejně musím ještě o kousek posunout. A celý ten zimní stres byl úplně k ničemu. Čili: asi muselo přijít jaro, aby mi otevřelo oči a srdce.
Takže se alespoň čas od času vracím o víkendu na Grabštejn. Je mi tam dobře. S lidmi, s hradem i s těmi staletími.
Ačkoli vážně nechápu smysl fotosoutěží, kde vyhraje ten, kdo má nejvíc lajků (a falešných profilů), tak jsem se do jedné přihlásila. Strašně mě baví sledovat, jak na žebříčku lezu níž a níž, protože na mé fotce je jenom Pálava, ne šklebící se roztomilé děcko nebo psík. Ale každopádně, pokud by si někdo myslel, že ani Pálava není k zahocení, může hlasovat zde: Econea fotosoutěž, Téma: příroda. Jsem fakt zvědavá, jak to dopadne. V druhé fázi soutěže bude vybírat i komise, takže i my lajkovací lůzři máme šanci. 😀

8. května je státní svátek. Což je letos z hlediska volna úplně jedno, neboť to vyjde na víkend. Možná ještě někteří z vás pamatují moji bláznivou výpravu pěšo z Olomouce do Liberce. Udála se shodou okolností taky kolem květnových státních svátků. Nazvala jsem to tenkrát Kam až se dá dojít z Olomouce a počíst si můžete v rubrice Putování. Letos jsem se rozhodla, že je na čase zase obout botky šplapalky a někam vyrazit. Padla mi do rány organizovaná akce – dálkový pochod z Ještědu na Kozákov, tedy z Děda Ještěda na Horu drahokamů, jak jsem si to nazvala pro blogové účely. Ještě nemám kumpána, ale věřím, že do té doby nějakého šíleného vytrvalce přemluvím.
A v pokročilejším květnu se ještě vydáváme se na malou mořskou výpravu spojenou s šílenou jízdou na koloběžkách. Abyste tomu tedy lépe rozumněli. Pojedeme na koloběžkách z Kopaniny dolů k řece Jizeře, kde se nalodíme a poplujeme po proudu dál až do Dolánek. Můj neohrožený pirát se kasal, že umí řídit kanoi, tak doufám, že je to pravda. Já jsem totiž mnohem lepší háček než kormidelník.
Na závěr se musím po podělit o to, jak mě sousedka povzbuzovala ohledně řízení auta. „Já jsem kolikrát zastavila, vystoupila, brečela a začala křičet, že stejně jako jsou dislektici a disgrafici, tak já jsem prostě disřidič. Ale dobrý, nejsem.“
Tak se těším, že s vámi budu sdílet všechny krásné zážitky. A nezapomeňte, že nejen prací živ je člověk.
Krásné jarní dny.

16 komentářů: „Jarní plány

  1. Závěrečné motto "nejen prací je člověk živ" mi úplně mluví z duše.Jsem právě v bodě, kdy taky přeorganizovávám život a začínám konečně věnovat dostatek času sobě. Takže tě v tom rozhodně podporuju. Jinak paní sousedka je veselá kopa.

    To se mi líbí

  2. Veki

    [1]: Děkuji. Ona to prostě bude léty ověřená pravda, ke které si každý musí dojít po svém různě dlouhou cestou.[2]: Díky moc. No, ono záleží na okolnostech. Taky jsou chvíle, kdy se po 13 kilometrech cítím jako po skládání uhlí. Chození je moc dobré v tom, že je to úplně přirozený základní pohyb člověka. A ta vzdálenost je fakt hlavně v hlavě.

    To se mi líbí

  3. Věrko, musím před tebou smeknout. Ty život umíš žít. A když máš dojem, že tě něco pohlcuje a stahuje do "černé díry" umíš se vzepřít a ujasnit si priority, udělit činnostem řád s ohledem na touhy. To je paráda. Určitě se mrknu na fotosoutěž. Také jsem se pár zúčastnila a ta první byla v časopise PPK (Počítač pro každého) Snad stovky lidí si sázeli hvězdičky a psali komentáře, hádali se, ponižovali, vyzdvihovali nemožné fotky a bylo zajímavé to sledovat. Vlastně největší šanci měl ten, kdo tam byl mezi prvními a kdo měl nejvíc přátel. Rozhodovat měla i odborná komise složená ze zástupců PPK, Chipu a dalších časopisů  s podobnou tématikou.  Jakou radost jsem měla, když jsem se umístila na 3. místě si nedovedeš ani představit. Takže důvěřuj, že v komisi sedí slušní lidé. Držím palce. Ale zase jsem se tam setkala i s některými fotografy, jejich blogy sleduji a potkáme se i na FB.

    To se mi líbí

  4. To vypadá, jako bych právě četla report i ze svého života. Momentálně se asi nacházíme v úplně stejném bodě, kdy se snažíme přeskládat život, vybojovat si čas na sebe a psychicky a fyzicky se udržet v pohodě.Kvůli diplomce, kterou už teď musím odevzdat, abych z další semestr nemusela platit 12 000 školného, vůbec nežiju. Nejen kvůli ní, v práci mám taky pocit, že jsem snad úplný mimoň. Venku je jaro a mně úplně utíká před očima.A tak říkám dost. Inspiruješ mě, abych to udělala hned a nečekala, až se z toho zblázním. Žít se musí a nesmíme si nechat brát volný čas a duševní zdraví; díky za utvrzení, že to tak je správně Držím ti palce, aby se to všechno zklidnilo, mohla sis užívat jara a diplomka tě brzy přestala zatěžovat Jo a ráda bych pro tebe hlasovala, ale    nemám facebook a bez něj mi to není dovoleno

    To se mi líbí

  5. Petr Ozogán

    Jo, je nutný se odreagovat, nemyslet pořád jen na práci a povinnosti. Tak jo, hlásím se na tu procházku z Ještědu. Počítám ale, i na ten Ještěd se poleze nahoru pěšky, že? Přece jenom, nějak to patří k té dosud nedokončené cestě z Olomouce domů. Přidá se někdo další?Já jel dnes do Liberce po dlouhé době (15 let) zase na kole. Těch 21 kilometrů mi dalo docela zabrat. Musím ale trénovat, potřebuju najet do léta na kole nejméně dva tisíce kilometrů.

    To se mi líbí

  6. Ahoj Veki, takového šéfa ti nezávidím. Nicméně je jich dnes neurekom. Záleží jen na nás, ukázat jim své mantinely a své úsilí i zmírnit, nepřepínat se, aby na nás neházeli stále víc a víc povinností.Chtěla jsem hlasovat, ale nemůžu, nejsem na Fb přihlášená a dál mě to nepustí. Ale možná dělám chybu, nevím.Tvé putování si přečtu až bude čas, ale musím už tedˇ konstatovat, že jsi jedinec, který se nezalekne snad ničeho.   

    To se mi líbí

  7. [4]: Přesně tak to je. Měla jsem vždycky dojem, že mám jisté organizační schopnosti. Ale nějak se mi nedaří zorganizovat teď sama sebe.[6]: Ano, ano, ano! Život se zcvrknul mezi tři základní body: spát, nervovat se v práci, úplně mrtvá sednout k počítači a vyrábět na něm dešsnou vědu. No, já si to ještě odložila na září, ale to už je definitivní konec, pak by mě taky čekalo placení. Ale musím konstatovat, že nyní (jedu do Věstonic fotit věci pod mikroskopem) si čtu, co už jsem napsala a docela se mi to líbí a docela mě to nakopnulo. Ojoj, samochvála smrdí, ale je tak ulevující! [7]: Na Ještěd je doprava individuální. No, tak třeba jeho, už jsem zahájila nábor na další šílenou akci

    To se mi líbí

  8. Tak soutěž už jsem nestihnul. Bohužel teď nemám moc času na něco jiného než je práce Nastala krize a tak musím moc pracovat proto, aby jsme mohli žít Moje plány na jaro jsou fuč,ale tobě přeji,aby se ti vše splnilo. Plány jsou to krásné

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s