Ahoj, Malá Skálo!

V polovině května jsme vyrazili na vodáckou výpravu. No, možná bych ji nenazývala vodáckou, aby se opravdoví vodáci neurazili. Prostě jsme si vypůjčili na dopoledne loďky a plavili se z Malé Skály do Dolánek u Turnova. Zpátky jsme to proti proudu vzali na koloběžkách.
Předpověď počasí byla šílená! Měly padat trakaře i se sedláky. Mám ale takovou zkušenost, že když člověk akci v panické hrůze zruší, tak se nakonec nic zásadního nestane. Takže: pořádně se obléknout a vyrážíme!
Koloběžková trasa dlouhá cca 10 km. Po řece to bylo kolem 8 km. Mapu můžete blíže prozkoumat přímo na Mapy.cz.
Vody nebylo moc, když jsme sjeli maloskalský jez, tak o sobě dávalo kamenité dno řeky Jizery dost slyšet. Naše malá kanoe s dvoučlennou posádkou si celkem našla cestu, nestálo ji to ani moc šrámů. Ale větší část výpravy se plavila hromadně na raftu, který už měl moc velký ponor, a tak každou chvilku zůstal někde viset. A tato jakási bezbrannost velkého nafukovacího plavidla zapříčinila, že druhá kánoe vyhlásila válku a rozhodla se, že rafťáky pořádně vykoupe. My jsme v této válce urychleně vyhlásili neutralitu. Ukázalo se, že šlo o opravdu taktické rozhodnutí. 🙂
Příměří dočasně uzavřeno, čas na foto! Mimochodem, jak vidíte, trakaře nepadaly, i sluníčko vylezlo.
Těsně před Dolánky je hospoda Zrcadlová koza. Dali jsme si tam při cestě zpět skvělý oběd a kafíčko. A pak jsme už frčeli na koloběžkách dál proti proudu řeky Jizery. No to vám povím, koloběžka se mi teda jako dopravní prostředek vůbec nepozdává… alespoň ne ta, kterou nám půjčili. Jednak mám pocit, že to bylo nějaké dětské balení a jednak jsem na tom neměla vůbec pocit stability. Je to asi tím, že na koloběžce fakt nejezdím, takže způsob odrážení by se zkušenému jezdci asi zdál dost bizarním. Ke všemu na tom zařízení neumím střídat nohy. Takže mi těch 10 km stačilo ažaž!
Cílová fotka aneb všichni na jedné hromadě.
Cestou zpět jsme se ještě stavili v Hodkovicích nad Mohelkou na zmrzlině. Trestem za tento sladký prohřešek pak bylo (alespoň pro posádku našeho auta) to, že jsem až do Liberce řídila já. Hned na začátku jsem si splela brzdu s plynem, takže auto fakt divně poskočilo, škytlo a chcíplo. Majitelka začala křičet: „No počkej, počkej!“ a zbytek se smál. Smála jsem se taky (jak sakra můžu bejt tak blbá). „Dokud ten tvůj smích není zlomyslný, tak jsem klidnej…“ ozývalo se občas ze zadní sedačky. Tak fajn. Opět se mi podařilo nikoho nezabít a auto vrátit bez úhony. A to se počítá!
Tak úspěšný start do měsíce června!
Prý příště raději pojedeme na Moravu do sklípku (prohlášení nejmenované osoby po dojezdu na koloběžce do cíle).

8 komentářů: „Ahoj, Malá Skálo!

  1. Skvělá akce, Věrko. Jste vodáci, ne že ne. Moje dcera jela loni s manželem a dvěma dětmi poprvé vodu a po nějakých povodních řeka docela nebezpečná a dost často museli loď i děti přenášet přes padlé stromy po břehu. Ale měla radost, když některá místa docela nebezpečná zvládli tak, že jim ostatní vodáci na břehu tleskali a nevěřili jim, že jedou poprvé. Ale Katka prohlásila, že už zase hned tak na vodu nepojede.

    To se mi líbí

  2. 10 km je na koloběžce ažaž, to jste náhodou dobrý Teda záleží na jak velké, na mojí malé by to byla jízda nadoraz i pro trénovaného jedince, na větší se dají lepší vzdálenosti, ale chce to trochu cvik a rozhodně pravidelně střídat nohy, jinak ti ta jedna upadne

    To se mi líbí

  3. Veki

    [2]: Ne, ten měl smažák [4]: Taky mi skoro upadla Ale když jsem si je vystřídala, tak mi to úplně nejde se stabilitou. Prostě levá ruka, noha jsou naprostá trdla. Koloběžka byla taková střední, řekla bych, stejně si ale myslím, že na dospělého člověka ještě dost malá.

    To se mi líbí

  4. Veki

    [1]: No to já se toulám pořád někde, ale nemám čas to pak všechno sepsat.[3]: Mám vodu moc ráda. Nejvíc se mi líbilo, když jsme jeli na kánoi v Polsku mezi dvěma jezery, na té řece nikdo nebyl! Bylo to, jako v tropické pralese, všude hustá zeleň, hluboká kalná voda… fotky z téhle akce bohužel nemám, neboť jsem je ještě od Poláků nevypáčila. Ale byl to opravdu zážitek.

    To se mi líbí

  5. Taky jsem to měla na vodě ráda, ten klid, kdy je slyšet jen pleskání pádla Na koloběžce jsme také jednou jeli, a bylo to docela fajn. Ale nevím, jestli to nebylo víceméně z mírného kopečka Ještě že jste výlet nezrušili, vypadá to, že se povedl.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s