Vypakovala jsem pány k babičce (jednou to zvládnou i beze mě, no né?) a mám tedy nějaký čas malinko splatit blogový dluh. Ráda teď, když nasněžilo, vzpomínám teplý vlhký zářijový mořský vzduh na kouzelném ostrově Rhodos. Jako fakt jsme se pomátli a vyrazili. Letadlem!
Absolutně vůbec jsem nevěděla, co se stane. Těšila jsem se, ale zároveň se bála, jak bude reagovat rok a čtvrt staré batole.
Ale všude přece říkají, že jižní národy děti milují.
Těšení ale přeci jenom převažovalo, věděla jsem, že v pohodě zvládáme vlakem cestu přes republiku, že zvládáme výlety, výstupy, výjezdy, potoky, kopce, jeskyně, … takže Praha, letiště, letadlo, ostrov a moře, to nás nezastaví! 🙂 Prostě jsem začala věřit svému synovi.
Nejtěžší však není zaplatit dovolenou, sbalit se a odjet. Nejtěžší je přijímat dobře míněné rady svého od okolí.
A tak sbaleni do 1 kufru (paní na letišti tomu nevěřila a marně hledala naše další zavazadla), posíleni radami, co máme dělat, kdyby letadlo padalo, kdyby nás Řekové nechtěli pustit na své území, nebo kdyby se Rhodos třeba potopil, jsme opravdu jedné zářijové noci přistáli na mezinárodním letišti na ostrově Rhodos.
A bylo to BÁJEČNÉ! (PS.: Pluje tam loď.)
Ze všech pobřežních destinací, kde jsem kdy byla, mě Rhodos tedy uchvátil nejvíc. Snad se tam ještě někdy vrátíme a pořádně ostrov prozkoumáme. Babí léto, raný podzim skýtá opravdu velmi příjemné klima. Teplo (ale ne vedro), větřík, večer příjemný vzduch od moře.
Protože jsme měli smůlu na ubytování a náš hotel byla špinavá díra plná brigádníků z východní Evropy (kteří samozřejmě „překypovali ochotou“ cokoli řešit), byli jsme vlastně pořád venku a hodně jsme využívali toho, že areály jiných rezortů byli volně přístupé. Takže naštěstí bylo i kam jít na klouzačku.
Největším hitem ale stejně byla pláž a moře – nekonečně moc prostoru na bábovičky! V písku ukryté poklady (viděno dospěláckýma očima to znamená odpadky), vlny, voda, cáky cáky, ťapí, hačí, bum! Prostě byl u vytržení. Takže žádné válení šunek na pláži, ale neustálé pobíhání za batoletem. 😀 Ouuuje!
Kdo dostane kočárek do domečku, vyhrál. Takový ježek v kleci, vlastně před klecí. 😀 Miluje kočárky, jsou to prostě brm – brm. Hodně lidí mi říká, že mám hezkou holčičku, a já odpovídám „děkuji“. 😀
A protože jsme chtěli zažít i něco kulturního, vydali jsme se asi na kilometr vzdálený kopec, na jehož vrcholu je malý kostelíček. Jo, vylezla jsem to s 11 kilovým dítětem na zádech v předpoledním žáru. Naštěstí byl nahoře kohoutek s vodou. Je to ale moc pěkné místo s výhledem na moře a na okolní kopcovitou a hodně členitou krajinu. Představovala jsem si ty veselé řecké zemědělce, kteří okopávají políčka mezi olivovými háji a bylo mi trošku líto, že ta doba je pryč a že vidím už jen neonové turistické resorty. No, ale možná jsem zbytečně sentimentální, avšak hluboce jsem porozuměla Alekovi a Max-Polovi z knížky Třetí přání od Roberta Fulghuma, když spolu stojí nad Knossem a Alek vysvětluje svou fascinaci tím místem.
Nahoře jsme si chtěli udělat rodinné foto z dovolené. Batole to bojkotovalo. 😀 Ale máme ji!
Jeden půlden jsme pak věnovali návštěvě města Lindos. Opravdu krásné místo. Uličky jako v Benátkách, přeplněné turisty, sice tam nejezdí auta (už se nemají kam vejít), ale celé městečko leží v kopci a terén je tak členitý, že na kočárek zapomeňte. Já nosila Floriho prakticky celou dobu, jen potom na klidném a zapadlém náměstí jsme ho vypustili, aby se proběhnul. Lindos leží u moře, takže se návštěva dá spojit s koupáním, nebo s výletem lodí.
Kde jsme bydleli, trasy výletů a konkrétní tipy jsem sepsala na svou facebookovou stránku Výlety s prťaty, kdož facebookujete, jste srdečně zváni. Uvažuji, že tomu dám i nějakou blogovou podobu, ale asi až toho bude víc a budu na to mít trošku víc času.
A ZÁVĚREM?
Pokud propadáte nějaké zimní předvánoční depresi, věřte, že i s holým zadkem můžete být šťastní!
Chtěla jsem vám sem dát fotku holého zadku nadšeně ukazujícího do dálky, ale nevím, jestli se sem můžou dávat holé zadky. 😦 Tak si to musíte představtit. 😀
KAMRLÍK 
Fandím. Malý měl dokonalou cestovatelskou průpravu a tak není divu, že to zvládl. Zvládnout bych to měla problém já, určitě bych se ztratila na letišti. Když jsem dělala film z videí jedněch známých z dovolené na Bali a viděla záběry z těch letišť, tabule s japonskými znaky….no potěš…..Každý říká, že to nic není, že tam na tebe čeká delegát, ale…..Píšeš, že příště ostrov jistě prozkoumáte zevrubněji. Mně totiž napadlo, že sice malý cestovatel je už nyní, ale asi si toho moc v hlavince pro budoucno neponechá. Bude to chtít opáčko. Tatínek moc nadšeně na společném fotu nevypadá. Tak trochu unaveně. Asi je moc horko. I když může to být jen můj dojem. Hezký Advent a děkuji, že tu trochu volna jsi věnovala i nám.
To se mi líbíTo se mi líbí
Krásné snímky :), hned bych se na nějaký ostrůvek dočasně odstěhovala, než pomine ta šílená zima…
To se mi líbíTo se mi líbí
Vekoušku nádherné fotky, krásné zážitky, super rodinka!
To se mi líbíTo se mi líbí
Na Rhodosu jsem byla v červnu, byla to nádherná dovolená.Vy jste protřelí cestovatelé, vás nemůže na cestách už nic rozhodit…
To se mi líbíTo se mi líbí
My sice na to moře nejsme, ale vypadá to takhle v září na celkem příjemné klima 🙂 A jinak nás poznávám v každé druhé větě
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: Jako mě letiště stresují, jsem docela zvyklá z vlakových nádraží, že nemám blbnout a následovat cedule, ale ze všech těch pánů kontrolorů jsem zmatená. Nevím co můžu a co nesmím, vzorně čekám na pokyny, zatímco oni čekají, že vím a že budu konat. Když mě donutili vyházet vše z kočárku, složit kočárek, narvat ho na ten pás, aby ho oskenovali… měla jem dojem, že na to mají speciální odbavení, ale chyba. Takže to taky není jen tak, létat zvyklý rozhodně nejsme, já letěla potřetí v životě, chlapci poprvé.Jinak tatínek takhle vypadá pořád. preventivně. [5]: Objem výletů luhy a háje vs. moře je opravdu nepoměrný. Chtěli jsme jen na flákací dovolenou se vším všudy a upřímně – v České republice bychom za stejnou cenu nepořídili. Last minute na Rhodosu v září nás vyšel fakt tak stejně jako penzion na Šumavě s plnou penzí.[4]: Rhodos je kouzelný! Rozhodit nás leccos může, mě třeba rozhodila zapomenutá taška v letadle, kterou "nikdo nenašel" (a to v ní nebylo nic cenného), prostě ji posádka vyhodila a neobtěžovala se ji vrátit na ztráty a nálezy. A to mě mrzí, byla to taška od kočárku, půjčeného.[2]: Vlastně si pohráváme s myšlenkou na lednovou dovolenou.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jste skvělí! Já bych si s dcerou zatím nikam letět netroufla, byl by to horor pro nás, pro ni a hlavně pro spolucestující Vedro sice nesnáším, ale září by tam třeba už mohlo být snesitelné. Malej vypadá, že ho to tam vážně bavilo a to je mnohem důležitější než to, jestli si to bude (jako že nebude) pamatovat (má přece fotky a blog…). Snad jste si v rámci možností opravdu odpočinuli a aspoň za sebou máte zkušenost, že se to fakt dá zvládnout
To se mi líbíTo se mi líbí
[7]: Odpočinuli a bylo to fajn! Já teda byla unavená, když jsem měla uvařeno a "uklizeno", tak mi to otevřelo oči v tom smyslu, že bych měla víc myslet sama na sebe.S tím pamatováním zž jsem to sem x krát psala, že to je takový náš dospělácký pohleda na věc, ale že nás přeci obohacují i věci, které si už nemapatujeme (kdo z nás si vybaví nějaké konkrétní zážitky ze školky, nebo ze základy, já už jsem toho hodně zapomněla i z gymplu) a přece nám to něco dalo, bylo to důležité pro náš další rozvoj (a teď nemyslím biflování nesmyslů a psaní písemek). Tak se na to dívám já a věřím, že tyhle věci jsou pro děti důležité v každém věku, neboť v každém věku jim to dá něco jiného. V tom pozdějším pak i ty konkrétní vzpomínky.
To se mi líbíTo se mi líbí
[8]: Já právě taky moc nesouhlasím s tím, když někdo namítne, proč někdo jede s malým dítětem tam nebo tam, když z toho nic mít nebude…Jednak ta dovolená přece není jen o dítěti, ale dává zážitky i rodičům, kteří asi jen těžko budou sedět doma na zadku třeba do 6 let věku dítěte, kdy už by si opravdu mohlo něco pamatovat…A jednak malé děti stejně fungují tady a teď a i když si třeba zážitky nezakládají do nějakých hlubokých vzpomínek, tak všechno, co se jim stane, je pro ně nějaká zkušenost, která je obohatí třeba pohybově, smyslově, emočně…
To se mi líbíTo se mi líbí
[9]: Přesně tak, ale kolik lidí to nechápe, je mi z podivem. Jasně, že vždy se musí brát ohled na dítě a nejezdit s ním někam, kde to pro něj nebude, nebo ho tlačit do situací, které nezvládne. Ale to už je na rodičích, ti své dítě znají a měli by být v tomto ohledu zodpovědní a ohleduplní. Já se o to snažím.
To se mi líbíTo se mi líbí