Fronta (Kolejka)

Tuhle hru mám v povědomí už dlouho. Když jsem totiž byla na Erasmu ve Vratislavi, dosahovala zrovna špičky své popularity a dala se koupit i na hlavním vratislavském vlakovém nádraží. Vážně. Dokonce jsem uvažovala, že ji koupím jako dárek domů. Jenže hra obsahuje poměrně dost textu na kartičkách s úkoly a polský originál by tak se mnou asi nikdo hrát nechtěl. Máme doma několik her v anglickém originále a taky se jim všichni vyhýbají obloukem.
Myšlenka téhle hry mě nadchla, neboť je sama o sobě vlastně výukovým materiálem. Polští historikové chtěli zprostředkovat všední život v komunistickém Polsku v 80. letech 20. století. Představte si, že dostanete seznam obyčejných věcí, které máte koupit. Nějaké ty potraviny, něco z drogerie, pár kousků do šatníku a do domácnosti. V centrálně plánovaném a špatně fungujícím polském hospodářství se máte na co těšit. Do fronty! A nepředbíhat!
Příprava hry není složitá, dle pravidel si herní plán připravíte pro příslušný počet hráčů. Čím víc hráčů hraje, tím víc bude k dispozici zboží. Ani pravidla nejsou nijak složitá. Každé kolo má svůj daný řád, jak postupovat najde každý hráč na své přehledové kartičce. Úkolem je být prvním z hráčů, který získá všechno zboží ze svého seznamu. Stát ve frontě můžete opravdu dlouho… ale co naděláte, když do obchodu přišel jeden jediný kus nábytku.
Hra je určena pro 2 – 5 hráčů (rozhodně je lépe hrát ve více lidech, ve 4 to byla mnohem větší zábava, než ve dvou). Spodní věková hranice je uváděna 12 let. A hrát budete asi hodinu. Ve dvou lidech spíše kratší dobu.
Všechno je dovoleno! Předbíhat, pomlouvat, kšeftovat…
Aby se vám podřilo zboží získat, musíte být na konci kola první ve frontě. Má to jeden háček – první chtějí být všichni. Máte tak k dispozici řadu pomůcek (kartiček s pokyny), které vám čekání zkrátí. Můžete tak předběhnout osobu před vámi, můžete soka vykázat na konec fronty, nebo se může stát, že pro inventuru se obchod zavře přesně ve chvíli, kdy jste konečně na řadě. Pokud máte smůlu (a že ji pravděpodobně mít budete – tahle hra vám to prostě neusnadňuje), máte ještě naději, že váš vytoužený produkt bude k sehnání na burze. Ceny tam určuje trhovec, některé dny bývá výhodnější kurz pro výměny zboží. Leč občas se tam taky tvoří fronty…
Rada pro vás:
Kartičky s úkoly vám musí vystačit na pět dní (kol), po které zkoušíte ve frontách své štěstí, proto si jejich použití vždy rozmyslete, abyste v pomyslný pátek nezůstali bez pomoci stát ve frontě úplně na konci.
Jediné, co nás mrzelo, byl špatný překlad pravidel. Některé části tam nedávaly smysl, až pohledáním na internetu jsme zjistili, že přeloženy byly jen některé odstavce, a tak se stalo, že některé části textu chybí. Sešit s pravidly totiž zároveň dává hře historický rámec a jsou v něm vysvětleny potřebné reálie.
PS.: Učitelé dějepisu, nebyla by Kolejka dobrým oživením výkladu moderních dějin? Mě tohle období nikdy nebavilo – přišlo mi to „málo historické“. Opak je ale pravdou – jsou věci, které by se zapomínat neměly… Kolejka byla přeložena do mnoha jazyků, aby pomohla pochopit, jak Polsko 80. let vypadalo. Když si odmyslím tu zábavnou zlomyslnost dřevěných figurek stojících ve frontě na herním plánu, je to docela děsivé.

6 komentářů: „Fronta (Kolejka)

  1. [1]: Mně se taky v mnoha věcech dnešní doba nelíbí (například lidé se kvůli kupování kravin zadluží, a to jen proto, že musí mít všechno). Za mě toho dnes máme až moc. Ale zase si každý můžeme vybrat co z toho chceme. Možnost volby, to je pro mě důležité. Nedávám si za cíl kritizovat, ani srovnávat (jsem porevoluční dítě), jen předávám myšlenku dál.[2]: Já se taky bránila. Marně.[3]: Taky půjčujeme v knihovně. Je to bezva. Máme možnost vyzkoušet mraky her.

    To se mi líbí

  2. zazvorek

    [4]: Nebyl to komentář k mému komentáři, ale musím ho stejně okomentovat, protože mi mluví z duše… Naprosto s tebou souhlasím v tom, že strašně moc důležitá je ta možnost volby, kterou dnes skoro ve všem máme. Jasně že pokud byl člověk nenáročný, nemusel si ani za minulého režimu žít špatně. A že dnešní doba má spoustu neduhů, které by si člověk rád odpustil. A bez čeho si nedokážu představit žít je právě ta svoboda. Nepotřebuju letět do Karibiku, neb mě to neláká, ale těší mě, že pokud bych chtěla, mám kdykoliv tu možnost (jen ilustrativní příklad). Svobodu a možnost volby bych za plnou lednici a sociální jistoty měnit nechtěla.

    To se mi líbí

  3. [5]: Hlavní problém pak vidím v tom, že možnost volby přináší zodpovědnost, kterou ale ne všichni chtějí přijmout. Aneb chci všechno, bez následků a bez problémů a bez práce…To je věc, kterou se, podle mého, musí naše společnost ještě naučit.A pak také to, nesledovat pořád jen své vlastní cíle: můžu si sice v nějakých mezích dělat co chci, ale je správné na tom trvat i v případě, že z toho má prospěch/zábavu jen já?Zrovna se z téhle depky snažím smysluplně vypsat, tak se omlouvám za sloh, leč snažím se poslední dobou sledovat a studovat společnost a pochopit její trošku sebevražedné jednání.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s