Ušít tepláky

Moje lítost nad starým potrhaným tričkem vyústila v nezlomné rozhodnutí z něj ušít malému tepláky. Nebo je to spíš ten pomyslný impulz… pamatuji si, že když mi bylo tak kolem deseti let, prosila jsem mamku, aby mě naučila šít na stroji. Ona tenkrát nechtěla, neboť to dle svých slov „sama moc neuměla“. A tak bylo tohle šicí přání uspáno na dlouhá léta…
A pak se zrodilo to, čemu se říká zero-waste životní styl – tedy snaha žít bez zbytečného odpadnu a využívat to, co již máme. V podstatě jsme v tomto duchu byli vychováváni – ten šílený konzumní kolotoč se naší rodině fakt nějak vyhnul. Když jsem však jednoho dne otevřela skříňku v kuchyni a vypadlo na mě obrovské množství igeliťáků, které tam shromaždujeme na další použití, dostala jsem vztek. Proboha! Co s tímhle bordelem budu jako dělat? A tak se zrodilo nakupování do vlastních látkových sáčků. A jak to souvisí s tepláky? První sáčky mi mamka uháčkovala (boží, musím o nich jednou napsat!), další jsem si ze staré záclony ušila u kamarádky. A byla jsem opojená tím, že DOKÁŽU něco ušít!
MAMI, PŮJČÍM SI STROJ!
Takže jsem si domů přinesla malý šicí stroj značky Lada, ke kterému už ani nebyl návod a kupodivu jsem ho ani nenašla v internetovém éteru… Díky různým jiným návodům na podobné stroje jsem zvládla navléknout vrchní i spodní nit a zkusit tu mašinku rozjet.
V rámci experimentování jsem ušila další sáčky pro kamarádky (stačila k tomu jedna stará záclona, zbytek stužky a různé zbytky poloprůhledných látek po babičce). Zkrátila jsem si roztrženou sukni – to bylo docela dobrodružství, neboť jsem ji vinou svého nadšení a své nepozornosti zaobroubila do líce – a jedny kalhoty, jejichž nohavice byly podivně řešené – mám tak tříčtvrťáky.
Sáčky, tzv. frajerské. Ty jen ze záclony jsem nefotila. 😀
A pak jsou tu dvě pánská trička s dírkami… Hadrů máme dost, vyhodit je jen tak, to mi bylo líto. Nová šicí výzva se tak sama přihlásila o slovo. Ušij z trička tepláky.
V HLAVNÍ ROLI STARÁ LADA A PAVLOVO PROŠOUPANÉ TRIKO
Vzala jsem tepláky, které šila maminka mojí kamarádky – je to jednoduchý střih, sešijí se k sobě dvě „účka“ – a obkreslila jsem si je na tričko, vystřihla a sešila. Rázem mi spadlo šicí sebevědomí, protože se zdálo, že zpod stroje vylezl pěkný paskvil a nikoli polotovar tepláků. Jak jsme zjistila, říká se jim „tepláky s kulatým sedem“. Moje mamka by jim asi řekla „nas*ávačky“. Tak jsem to zahodila do kouta a nechala být.
K teplákům jsem se vrátila až po došití několika jednoduchých sáčků. Dlouho do noci jsem zkoumala, jak našpendlit náplet, aby vše po sešití vyšlo tak, jak potřebuji… ale pak se stalo nemožné: to staré triko se přerodilo v parádní zelenočervené tepláky.
V noci jsem už neměla morál to aranžovat a fotit… takže pod umělým světlem na koberci.
Snad postačí pro ilustraci mého šicího triumfu! 😀
Asi tušíte, že skutečná výhra není tepláky ušít, ale obléci je batoleti a vyfotit ho v nich. Zkouška tepláků proběhla skvěle. Velmi ochotně si je obléknul (jupí, tepláky sedí, nelezou, neplandají – jak jsem to dokázala nevím) a velmi ochotně v nich dělal blbinky. A tak jediné, co chybí k dokonalosti je to roztomilé šťastné děcko sedící u své oblíbené hračky v recytepláčkách, které právě odpadly od šicího stroje jeho kreativní maminky.
Blbinky, blbinky tepláky netepláky
PROJEKT VAK
Současně s tepláčky jsem rozdělala ještě druhou šicí výzvu – batoh, tedy takový ten pytloidní vak na provázky, který dnes nosí snad úplně každý a já ještě ne. Potřebovala jsem zkusit, jak mi to půjde. Našla jsem fajn návod na blogu notjustmum.cz a i když jsem byla chvílemi pěkně zmatená kde je rub a kde je líc, pomalu ale jistě se rýsoval výsledek. Použila jsem zbytek látky, který jsem našla u mamky a podšívku z dědictví po babičce.
A tento světový unikát, jediný svého druhu obdržela dcerka kamarádky, která si o něj jako první řekla a ještě mi dala tolik důvěry, že to hned napoprvé bude nositelné.
Zkrátka šít je opravdu radost – něco vždycky vznikne. Moc mě to baví a už chápu, co s tím všichni mají.

11 komentářů: „Ušít tepláky

  1. Tleskám. Já jsem se také naučila šít díky dětem. Docela by mne ten starý šicí stroj zajímal. Moje maminka měla prastarou ladu kufříkovou, kde bylo všechno kovové a spouštěla se skládací páčkou stehnem. Po její smrti jsem ho prodala i se vším příslušenstvím a nyní toho lituju. Ten prošil i koženku. Já mám také starý stroj, ale Veritasku a ta už je na jemnější šití, i když já jsem dětem šila i zimní bundy a oteplovačky. zacházela jsem s ním asi dost drsně, ale přežil. Moje vnučka začala šít v 8 letech na takovém dětském stroji a nyní v 10 letech už má velký šicí stroj. její mamka šila jen ručně. Violka začínala šít "placaté" hračky. Dala jsem jí svou knížku s návody…Ona je velmi kreativně založená.Jsi šikulka. my jsme kupovali německý časopis Burda, kde byly i střihy a návody. Tam jsem se hodně naučila. Malému tepláčky sluší, perfektní recyklace.

    To se mi líbí

  2. [1]: Vůbec ne. V běžném obchodě si tam dávám jen ovoce a zeleninu a pečivo. Sáčky musí být nějak průhledné, aby pokladní věděli, co tam je (takže záclona je super). A na trhu dávám třeba brabory do klasické velké neprůhledné tašky, tak nikdo problém nemá. No a v obchodě bezobalovém, tak tam si to můžete dát do čeho chcete.[3]: Tahle Lada asi není tak stará, leč zrovna na tento model se už nedá sehnat návod. Použila jsem návod na Veritasku. Spíš taky na takové jemné šitíčko. Na větších vrstvách lámu jehlu.[2]:[4]: Model v pohybu. Já bych nikdy nemohla dělat takové ty vystajlované fotky dětí v tom, co jsem ušila, jak někdy na blozích mají… Moje dítě si o tom myslí svoje.

    To se mi líbí

  3. Veki

    [6]: Ani nevím, jak mě to napadlo. Jak všichni kolem šijí, tak jsem si řekla, že to ušiju taky. Ale jsem proti nakupování šílených metrů designových látek a bůhví jakých vychytávek. Tak to dopadlo takhle. [7]: Hlavně, že slouží!

    To se mi líbí

  4. Tak to je paráda! A obdiv, že najdeš čas i na šití, já jsem momentálně šťastná, když se mi povede vysprchovat se, aniž by po mně některé z dětí něco neodkladně vyžadovaloA díky za tip na další skvělý blog, ta dáma mě fakt baví!

    To se mi líbí

  5. Jsi skvělá! Tepláčky sedí pěkně. Také mám nějaké zbytky látek. Ušila jsem si potah na žehlicí prkno, na který jsem hrdá A nějaké povlaky na polštářky atak. Ten pytlík ze záclon bych si měla taky už ušít, k tomu se chystám dlouho, a ty je máš pěkně "vytuněné"

    To se mi líbí

  6. Veki

    [9]: Já začala tedy hlavně proto, abych se nezbláznila. Nějak nevydržím sedět u počítače, takže to blogování asi úplně nedávám. Ale šití je fajn. Vzniklo pár dalších recyvěcí. [10]: Už mám i druhé! Větší, víc plandaj, ale nosit se dají. Pytlík máš hned hotový, směle do toho!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s