Šiju dál

Už je to docela dlouho, kdy jsem byla celá nadšená z toho, že jsem zvládla ušít synkovi úplně jednoduché tepláky. To nadšení mě neopustilo.

Velký trénink bylo šití roušek, to jsem chvilku myslela, že starý mámin stroj značky Lada odejde do šicího nebe. Ale Lady jsou neuvěřitelné stroje! Vydržel a slouží dál. A tak dál mohu zkoušet své šicí projekty.

Jsem samouk. Takový ten, který kouká na Youtube a podle návodů zkouší vyšlapat vlastní cestu. Ale nejsem takový ten samouk, který si hned založí profil na Fleru a vydává své výrobky za vysoce kvalitní řemeslný produkt. Ke krejčovskému řemeslu mám tedy veliký respekt a otevřeně přiznávám, že bych si za nic z toho, co vytvořím nevzala peníze. Protože je to prostě takový punk. Vzniklý pro radost svou či obdarovaného.

Zbylo mi mraky bavlněných látek z roušek. Pevně věřím, že už nebude potřeba jich našít taková kvanta, a tak se snažím ty látky využít jinak. Nejvíc mě totiž baví upcyklovat. Absolutně nechápu ty, kteří nakupují metry nových látek a vytváří si tzv. „syslírny“, mají v tom uložené tisíce a vlastně ani neví, zda z nich někdy něco ušijí. To je pro mě úplně stejně nepochopitelný konzum, jako jít si to koupit do fastfashion obchodu.

Velký úspěch u kamarádek měly kloboučky. Z jednoho malého dárku se stal málem hit a nakonec jsem jich ušila, no – ani nevím kolik.

echny jsou 100 % recy ze zbytků bavlněných látek darovaných na roušky. Mají prodlouženou zadní krempu, aby slunko nespálilo záda a ramínka. A teda jako prošívat tu krempu, to je pro mě vyšší dívčí

Na roušky jsem od jedné paní dostala i staré dětské povlečení s Maxipsem Fíkem. Několik dětí si z té látky roušky skutečně odneslo, ale i tak zbyly dlouhé metry. Napadlo mě, že by z toho byly docela fajn kalhoty. Alespoň si natrénuji střih, až budu někdy šít z dražšího materiálu. Tak jsem se do toho pustila a „fíkový“ kalhoty máme dvoje – jedny planďáky a jedny takové outdoorové.

Jsem často tak unešená tím, že jsme zvládla sestavit všechny díly kalhot správně, že si výrobek fotím ještě před dokončením. 😀 Na kalhloty pak přišel červený náplet v pase i na nohavicích.
U těch kalhot outdoorových (jak jsem si je vznešeně pojmenovala) jsem pak nohavice ukončila jen tunýlkem s gumičkou.
„Mami, vyfoť mi zadek!“ Takhle tedy vypadá můj syn a jeho „fíkový“ kalhoty zezadu.

Kamarádky mi občas donesou nějaké přebytky, které se hodí jako materiál k šicím projektům.

A tak vznikly i kalhoty z manšestru, které byly původně dost neforemnou dámskou sukní. Na kolena našívám vždy druhou vrstvu (aby něco vydržela) a na zadek všívám sedlo, kalhoty lépe sedí. Tyhle jsou pro rok a půl starého chlapečka, tak mají i vyšší náplet, aby mu netáhlo na záda.

Kalhoty jsem pak ušila ještě i ze softshellu (ten jsem ale musela koupit, to nebyl moc recy projekt…), i z nového plátna se silnicí a autíčky (to taky nebyl recy projekt, ale tomu motivu nešlo odolat).

Zkusila jsem i úplety, samozřejmě. Po vzoru těch prvních tepláčků jsem jich našila už docela dost – většinou dárky pro různá novorozeňátka. Synek se dočkal pak ještě dalších (z toho prvního pokusu dávno vyrostl). A úspěch měly i trencle. Tedy boxerky. Před Vánoci jsem sehnala nějaký úplet z výprodeje a zkusila nějaké ušít. Skvělé na tom je, že na boxerky se dají upotřebit i malé zbytečky.

Mašinkový jsou nejvíc. 😀

Kromě kalhot mě pak ještě moc baví šít různé tašky, taštičky a pouzdra. Ale o tom zase někdy jindy.

Opatrujte se a šití zdar!

PS.: Zkoušku napsat článek ve wordpressu považuji za úspěšnou. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s