Jak na Nový rok…

Překulil se rok a je tu zase změna data. A zase si budu tak do března zvykat a budu si muset dávat extra pozor, abych nepsala 2020, ale 2021. To je klasika a asi už nikdo nikdy a nic mě nedokáže polepšit. Ostatně já mám problém i s tím, kolik je mi let… vždycky, když si zvyknu, tak mám znovu narozeniny.

PF 2021

Chtěla bych vám popřát, abyste nepropadali panice za žádných okolností.

Rok 20 sotva skončil a už je házen do pytle s tím nejhorším, co nás za poslední desítky let potkalo. Ale já mám té coronadeprese fakt plný zuby. Odmítám připustit, abychom přes to špatné zapomněli na to dobré. Protože to dobré nás musí vést dál a pro mě je to jediná cesta, jak vyhrát.

Zavřela jsem oči, nadechla se a přemýšlela, co rok dal a vzal… A on toho dal skoro víc, než poslední roky dohromady, jen jsem na to stihla přes všechny ty hrůzné zprávy zapomenout. Tak prosím! Zavřít oči, nádech, ticho… Co se vám povedlo? Co se stalo dobrého? Vidíte? Ještě pořád to byl tak hrozný rok?

Chtěla bych vám popřát, aby pro vás ty dobré drobnosti byly světlem, které vás bude provázet celý následující rok.

Jak na Nový rok…

Už potřetí jsem si platila členství v Horobraní. Tenhle báječný projekt už musí znát snad každý, kdo rád tráví čas na čerstvém vzduchu. 1. ledna odstartoval nový hon za prvovýstupy – tedy navštívím – li kopec jako první toho roku, dostanu plusové body a nehynoucí slávu. 🙂

Byla jsem první na Grabštejně – ještě aby ne, to by byla fakt ostuda. Jako fakt velká ostuda. To bych si snad ani tu kastelánskou kancelář nezasloužila.

2. ledna jsem vzala znuděného synka na vycházku – šli jsme na liberecký Keilův vrch, kde je super hřiště s výhledem na Ještěd. Poté, co jsem zapnula GPS a odklikla si dobytí libereckého „Keiláku“, zjistila jsem úžasný fakt: Jsem právě o 40 m nad mořem výš, než na grabštejnském kopci. To se mi bude někdy hodit v zasvěcené diskuzi se zvídavým turistou, který si bude stěžovat, že je hrad na kopci. Prdlajs! Liberec je na několika kopcích, z nichž některé jsou vyšší, než ten hradní!

3. ledna si vyrazíme na výlet do jizerskohorského podhůří a zase si odkliknu nějaký ten vrcholek.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Asi na tom něco bude… Rozhodla jsem se pokračovat – každý den si odkliknu nějaký další kopeček. Cestou z práce, do práce, po práci… spousta z nich je přímo ve městě. A vůbec nejde o výkon, ale o to si udržet pravidelnou duševní hygienu. Já jsem totiž děsně líná a musím si důvody vylézt ven hledat trošku uměle. A protože mi zakázali v podstatě jedinou pravidelnou antistress aktivitu – cangoo jumping, musím si s tím poradit jinak. Pěkně se odreagovat, třeba si i někde v lese na kopci zařvat, jak to byl hrozný den. A nechat to být…

Moji milí, děkuji za přízeň!

Věřím, že virtuální sedánky nikdo nezakáže, a že si budu moci občas nadále něco napsat.

A nadále něco přečíst u vás. Protože mě to těší.

Ještě jednou všechno dobré v novém roce!

2 komentáře: „Jak na Nový rok…

  1. Neznala jsem horobraní. Ale nějaké delší vycházky už mám taky za sebou, jen tady po okolí. Ale vždy si říkám, máme tu krásně .-) Úspěsný nový rok. Nejen v horobraní.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s